Lidská činnost je hlavní příčinou klimatické změny, jejíž dopady jsou ale rozprostřeny nerovnoměrně. V zásadě se jedná o pokračovaní v historicky existující nerovnosti, kdy globální Sever vystavěl svou vyspělost a bohatství, z čehož čerpá dodnes, na kolonialismu, otroctví, nadvládě bílé rasy, průmyslové revoluci a patriarchálním pojetí světa, to vše skrze vykořisťování přírody, žen a lidí jiné než bílé pleti a neevropského původu.

Dopady klimatické krize znatelně zesilují již existující nerovnosti a kriticky dnes dopadají hlavně na dlouhodobě marginalizované komunity globálního Jihu, které ale k příčinám změn klimatu přispívají nejméně nebo minimálně. Naopak prosperující země globálního Severu, jejichž území a obyvatelstvo bude méně drasticky zasaženo než země globálního Jihu, dlouhodobě spalují největší množství fosilních paliv, a přispívají tak ke klimatické změně nejvíce.

Sužující sucho, častější přírodní katastrofy, záplavy a tropické bouře, s tím související konflikty o vodu, nemožnost obstarat si obživu, vyústění v hladomor a nutnost opustit domov, aby člověk vůbec mohl přežít, to vše jsou důsledky dopadů změn klimatu, které se nám v Evropě prozatím vyhýbají obloukem.

Proto se musíme zasazovat o řešení vedoucí ke „klimatické spravedlnosti”, která bere v potaz rozdílné sociální, ekonomické, zdravotní a environmentální dopady klimatické krize na neprivilegované komunity nacházející se jak na globálním Jihu, tak i Severu.