Na podzim roku 2011 překročil počet obyvatel na Zemi 7 miliard a předpokládá se, že roku 2050 by mohl dosáhnout až 9 miliard. Srůstem světové populace se však zároveň zvyšuje tlak na přírodní zdroje a tím i počet lidí žijících pod hranicí chudoby. Podle světové organizace pro výživu a zemědělství (FAO) téměř 1 miliarda obyvatel planety hladoví. Největší počet hladovějících žije v Asii a Subsaharské Africe, tedy v rozvojových, či nejméně rozvinutých zemích.

Příčin hladu a chudoby ve světě je více a vždy se jedná o psobení několika vlivů současně. Jedním z nich jsou bezesporu klimatické změny, přestože se v některých kruzích vedou obšírné debaty na téma jejich existence. Realita mnohých zemědělců, především v rozvojových zemích, ale již i v našich klimatických podmínkách, do nichž se promítají extrémní sucha, stále se zkracující období dešťů, nebo náhle a častěji se opakující přírodní katastrofy, však dává jasnou odpověď.

Pro zemědělce je klima a počasí rozhodující faktor a jakékoli změny je přivádí do značných problémů, mnohdy až existenčních. Na tyto změny je možné do určité míry reagovat, nebo se jim částečně přizpůsobit. Celosvětový tlak na produkci velkého množství potravin za co nejnižší cenu ale přispěl pouze rozvoji intenzivního zemědělství a umocnil ztrátu tradičních znalostí, ústup od původních metod pěstování a tím ke znehodnocování půdy a dalším negativním dopadům na krajinu. Tento způsob produkce je nadále neudržitelný. Farmáři jsou tak více zranitelní a méně schopní reagovat na jakékoli změny či výkyvy počasí.

Pokud tedy chceme snížit počet hladovějících na světě a i v budoucnu být schopni nasytit stále rostoucí světovou populaci, je nutné změnit přístup k produkci potravin a vydat se jinou cestou, než je intenzivní zemědělství, založené na pěstování monokultur a na neudržitelných postupech. Jednou z možností je zavedení tzv. agroekologického systému produkce. Jedná se o takový způsob pěstování a produkce potravin, kdy se farmář zaměřuje na metody, které podporují biodiverzitu a zacházejí šetrně s půdou.

Agroekologické systémy mohou mít mnoho podob, ale vždy se jedná o udržitelné způsoby pěstování, které kladou důraz na krajinu a využívají vzájemných vztahů jednotlivých rostlin. Kombinace různých plodin a mnohdy zapojení stromů či keřů do těchto systémů má pozitivní vliv na prostředí (např. zvyšuje úrodnost, schopnost zadržování vody v půdě, tvorbu mikroklimat) a umožňuje větší odolnost proti výkyvům počasí a jiným vnějším změnám. Mnohdy jsou do nich zapojované lokální a tradiční odrůdy, a tak nedochází jen k zajištění dlouhodobé stabilní a rozmanité úrody, ale i ke stálému příjmu pro zemědělce a uchování tradičních znalostí.