Drobní zemědělci patří mezi nejchudší a chronicky hladovějící obyvatele planety - 75 % obyvatel sužovaných hladem tvoří právě drobní zemědělci. V subsaharské Africe je 80 % rodinných farem a více než 60 % populace v produktivním věku zaměstnáno v zemědělství.

Co přesně znamená pojem „drobné zemědělství“? Obecně se za drobné zemědělství považuje hospodaření na méně než dvou hektarech půdy (průměrná velikost farem v Africe a v Asii je 1,6 hektaru) s tím, že farmář je vlastníkem a zároveň pracovníkem a má právo rozhodovat. Drobní zemědělci často využívají rodinné pracovní síly, přičemž členové jejich rodiny tráví většinu času prací na farmě. Často mají omezené vstupní zdroje. Zemědělské pozemky v rozvojových zemích se navíc postupem času zmenšují v souvislosti s tím, že dochází k dalšímu přerozdělování půdy mezi narůstající počet obyvatel.

Drobné zemědělství je považováno za jeden z klíčových faktorů pro zmírnění chronického hladovění a chudoby ve světě i pro potlačení klimatických změn, jelikož zvyšuje soběstačnost. Očekává se, že do roku 2050 uspokojí drobní zemědělci většinu narůstající poptávky po potravinách nutných k nasycení devítimiliardové populace. Tento typ zemědělství se zaměřuje na tradiční plodiny, ekologické metody a agrárně-ekologické postupy, které se považují za extrémně hodnotné s ohledem na udržitelný rozvoj.

“Ekologické hospodářské systémy přispívají k biodiverzitě, jsou odolné vůči hrozbě klimatických změn a ukázalo se, že zvyšují úrodnost a schopnost chudých komunit v zemích globálního Jihu nasytit se,“ říká Emma Hockridge z UK Soil Association.

Problém spočívá v tom, že drobní zemědělci za své plodiny často nedostávají férovou tržní cenu. Jsou nuceni prodávat svou úrodu prostředníkům a mají velmi malý vliv na určení ceny. Bojují s omezeným přístupem k moderním tržním řetězcům, infrastruktura je často velmi nedostačující a přístup k finančním úvěrům a kvalitním vstupním zdrojům je omezený. Tržním řetězcům dominují nadnárodní společnosti, které se zaměřují na intenzifikaci produkce ve velkém měřítku, jež má obrovský dopad na drobné zemědělce. Tento typ intenzivního zemědělství vyčerpává půdu, vodu a další zdroje a drobní zemědělci jsou pak nuceni nakupovat setbu, která je geneticky modifikována. Tímto jsou drobní pěstitelé odkláněni od jejich tradičních zemědělských metod, což je činí zranitelnými a závislými na velkých korporacích a mezinárodních trzích. Mnozí farmáři jsou tak dovedeni do takových nesnází, že se pro ně zdá být jediným možným východiskem sebevražda.

Drobné zemědělství, jako klíč k potírání chronického hladovění na celém světě, zastává názor, že tradičním metodám by se mělo dostávat nejvyšší možné míry podpory. Jedním z opatření, které je možno zavést za účelem zvýšení a zlepšení podpory drobných zemědělců, je družstevní hospodaření. Zemědělská družstva mohou nabídnout individuálním členům-zemědělcům zajištění tím, že jim poskytnou přístup k informacím, sdělovacím prostředkům, trhu se vstupy a výstupy, technologiím a instruktáži.